Státy EU, včetně Česka, se zavázaly, že budou do roku 2035 až 65 % komunálního odpadu materiálově recyklovat. Podle aktuálního odpadového zákona ČR má být v roce 2030 ukončeno skládkování všech využitelných odpadů. K naplňování těchto cílů na lokální úrovni směřují i aktivity opětovného použití. S touto myšlenkou již vznikají malá reuse centra ve městech a obcích. Chybí však provázanost a systémové uchopení tohoto konceptu. Pro úspěšné fungování je třeba síť rozšiřovat i mimo sběrné dvory, měřit úspěšnost využívání služby a věnovat se osvětě občanů. V roce 2025 byl schválen Plán odpadového hospodářství Česka do roku 2035 a bohužel neobsahuje měřitelné cíle pro předcházení vzniku odpadů, nicméně akcentuje například recyklaci.

Aktuální cíle odpadové legislativy ČR:

Recyklace komunálních odpadů

Skládkování

• 2030 – zákaz skládkování využitelných odpadů
• 2035 – nejvýše 10 % komunálních odpadů

Energetické využití komunálních odpadů

2035 nejvýše 25 % (Pokud bude skládkování nižší než 10 %, může být energetické využití úměrně vyšší.)

Kraje vytvářejí v návaznosti na celorepublikový plán odpadového hospodářství svůj vlastní. I vy můžete při aktualizaci krajských plánů odpadového hospodářství usilovat o to, aby si kraj nastavil cíle pro prevenci, předcházení vzniku odpadů. Krajské plány najdete na webových stránkách Ministerstva životního prostředí.

Naše každodenní fungování – pokud chceme snižovat vznik odpadů každý za sebe – je dobré nahlížet perspektivou těchto tří doporučení: 

👉ODMÍTNU (angl. REFUSE) – Nejlepší způsob, jak spotřebovat méně surovin a zajistit méně odpadu? Odmítnout! Proč balit banány do igelitu, když už je sama příroda opatřila obalem? A nač je papírové nebo ocelové brčko, když můžeme pít bez brčka? Nevyráběním produktů, které ve skutečnosti nejsou nutné, se ušetří spousta surovin. Co ze svého života dokážete vynechat vy?

👉SDÍLÍM – Pokud připustíme možnost, že nemusíme všechno vlastnit a před nákupem upřednostníme vypůjčení, ušetříme nejen spoustu finančních prostředků, místa ve sklepech a komorách, ale také přírodních zdrojů. Sdílet lze množství služeb i věcí: 

• dopravní prostředky (MHD, sdílená auta, koloběžky, kola, spolujízdy..)
• pracovní i společenské prostory (coworking, dílny či kuchyňské inkubátory)
• půjčovny věcí a vybavení (sportovní potřeby, nářadí a zahradní vybavení, knihy, knihovny věcí)
• ubytovací prostory (couchsurfing, house-sitting)
• potraviny (komunitní zahrady a sdílené lednice)
• swapy (swapy a freecyklingové akce)

Největší benefity sdílení:

• Snížení poptávky po nových produktech = nižší poptávka po materiálech a energiích na výrobu
• Prodloužení životnosti produktů – o sdílené věci pečujeme, udržujeme je v chodu a dostává se jim odborné údržby
• Snížení ekologické stopy a emisí – méně výroby = méně přepravy = méně emisí
• Úspora nákladů a zdrojů – úspora nákladů na pořízení příležitostných věcí
• Komunitní soudržnost – posílení mezilidských vztahů, komunikace a důvěry. Podporuje udržitelnost, ale také sociální kapitál a komunitní hodnoty
• Snížení odpadů a obalů z přepravy – nižší nároky na obalové materiály, lokální sdílení snižuje potřebu přepravy

👉ŠETŘÍM – Při pořízení výrobku hledím na kvalitu (dlouhý životní cyklus), opravitelnost (prevence odpadu) a energetickou náročnost (šetřím peníze i zdroje na výrobu energie). 
Inspirujte se kampaní města Jihlavy Jihlava bez odpadu nebo metodikou pro školy: www.cirkularniskoly.cz

• Snížení množství odpadu: Zboží není vyhazováno, ale opětovně používáno.
• Snížení nákladů na skládkování: Méně odpadu znamená nižší náklady na jeho likvidaci a skládkování.
• Zlepšení životního prostředí: Méně odpadu přispívá ke snížení emisí CO2 do ovzduší Opětovným použitím předmětů se redukuje potřeba vytváření nových produktů.
• Podpora místní komunity: Vytvoření zázemí pro podporu udržitelnosti lokálních komunit.
• Sociální benefit: Snižování chudoby a podpora
  nižších příjmových skupin, tvorba pracovních míst pro osoby se specifickými potřebami.

Více najdete v publikaci Dejte věcem druhou šanci: Reuse centra a nábytkové banky v ČR

Reuse centrum – komplexní varianta:

• obchod (vše je prodejné)
• doprovodné vzdělávací, osvětové
  aktivity široké veřejnosti
• účel – udržitelná spotřeba
• logistická provázanost se sběrnými dvory
• například OZO Ostrava, KOLO Bratislava, 48Tandler Vídeň

Reuse point – nízkokapacitní varianta:

• buňka/kontejner s obsluhou ve sběrném dvoře
• věci nabízeny zdarma nebo za symbolickou cenu
• například v Praze: Zakrytá, Pod Šancemi, Horní Počernice ; v Brně: SAKO Brno

Reuse sociální podnik – veřejně prospěšný byznys plán:

• nabídka uplatnění osob se specifickými potřebami na trhu práce
• varianty nabídky různorodých služeb (vyklízení bytů, stěhování, opravy na zakázku) se sběrnými dvory
• například Kabinet CB, Retro-Use Brno

Nábytková banka – sociální služba:

• cíl nabídnutí nábytku na vybavení sociálních bytů zdarma
• klient doporučen skrze sociální odbor města
• více na www.nabytkovebanky.cz

Více najdete v publikaci Dejte věcem druhou šanci: Reuse centra a nábytkové banky v ČR

Umístění v centru města / dobrá dopravní dostupnost:

• obchodní prostor alespoň 100 m2 (přízemní s možností zásobování);
• skladové prostory umožňují menší opravy, nebo alespoň očištění předmětů;
• reprezentativní obchodní prostor nabízející obchodní zážitek.

Provozovatel:

• varianta 1: provoz technickými službami (nutnost stabilního a proškoleného personálu);
• varianta 2: provoz zaštítí nezisková organizace / sociální podnik; (výdělek je reinvestován do chodu reuse centra, výhodou je aktivní přístup, vazby do místní komunity).

Vícezdrojové financování:

• náklady na provoz pokryje průměrně 50 % výdělek z prodeje předmětů + 50 % veřejné zdroje;
• investice = žádost financí na investice pro uvedení do provozu (dotace SFŽP);
• provozní dotace = kraj či město vyčlení finance z rozpočtu na podporu reuse projektů.

Provozní řád:

• cílem není mít co nejvíce věcí skladem, ale maximum jich vrátit do oběhu (úspěšnost návratu věcí do oběhu je průměrně 85 %)
• důležitý je předvýběr předmětů do prodeje, je nutné stanovit jasná pravidla, jaké věci a za jakých podmínek může centrum přijímat (jasná pravidla a jejich účinná komunikace zákazníkům situaci usnadní)
• měření a evidence předmětů, nebo použití softwaru (pro metriky vyčíslení prevence vzniku odpadu používáme metodiku měření viz. služby Reuse federace)

Spolupráce s městem/krajem:

• podpora propagace a osvěta veřejnosti k aktivnímu využívání služby;
• měření efektů a benefitů spolupráce formou sdílení dat z provozu;
• propojení s technickými službami (sběr předmětů / logistická podpora);
• možnost otevření veřejné sbírky pro město/kraj a investice výtěžku na vzdělávací aktivity

Více najdete v publikaci Dejte věcem druhou šanci: Reuse centra a nábytkové banky v ČR

Na expertní tým Reuse federace. Kontaktujte nás a pokud váháte, vyžádejte si reference:

• Odběr předmětů od občanů ZDARMA
• Motivací je udržitelná spotřeba
• Tržby jsou reinvestovány do provozu nebo slouží
  veřejné sbírce
• Forma veřejně prospěšné služby

Více informací o systému prevence vzniku odpadu naleznete v infografice ZDE.

V Česku není zaveden systém měření, kolika odpadů se podařilo předejít. Proto jsme s měřením začali u členů Reuse federace. Detailní data najdete v interaktivní infografice, nicméně v našich 19 provozech jsme zachránili přes 560 tun materiálu a ušetřili tím více jak miliony korun.

Pokud by vás zajímal pouze nábytek, tak v pilotním projektu na začátku roku 2024 bylo za necelé 3 měsíce shromážděno přes 5 185 kusů nábytku o hmotnosti 127 tun. Především to byly koberce (676 ks), židle (581 ks) a matrace (546 ks). Až 99,7 1 % uživatelů přivezlo nábytek ze vzdálenosti do 15 km.

Ani tady není snadné zjistit celorepubliková data, a proto nabízíme alespoň data od našich členských organizací. V interaktivní infografice můžete prozkoumat jednotlivé provozy i pár let zpátky. Ale pro představu – v roce 2024 našich 19 provozů pomohlo 5 698 samoživitelkám a samoživitelům, seniorům a  seniorkám, lidem po živelných pohromách a dalším lidem v nouzi. V reuse provozech navíc nacházejí práci lidé, které mají na trhu práce obtíže s hledáním místa kvůli zkušenosti s léčbou závislosti nebo pobytem ve vězení.

Praxe provozu reuse center ukazuje, že 50% financí reuse centra umí vydělat svým provozem, 50% pak potřebují z veřejných zdrojů (dotace měst, krajů, státu), alespoň v prvních letech provozu.

Pokud není provozní podpora, projekty nemohou dosáhnout vyšší efektivity, mají totiž výrazně větší náklady, než běžné obchody, jako je logistika svozů, skladové prostory pr ovětší kusy nábytku, personál, který se stará o chod reuse centra a opravy.

Zpětný odběr výrobků není v Česku nic nového – funguje již pro oblast elektro a od roku 2025 i textil. Obce uzavírají smlouvy s kolektivními systémy,  které hradí část nákladů na sběr, třídění a recyklaci odpadů, které pocházejí z produktů pod EPR (např. obaly, elektro, pneumatiky, baterie – a do budoucna i textil, nábytek). V praxi to znamená, že část nákladů obce je přenesena na výrobce – obce by tedy měly v čase méně doplácet z vlastních rozpočtů. Obcím se tedy snižují výdaje za sběr, třídění, recyklaci či likvidaci odpadů. 

Systém umožňuje obcím rozvíjet doplňkové služby – např. reuse centra, sběrné dvory s reuse kouty, SWAPy, půjčovny nářadí apod. Tyto aktivity mohou být financovány i z prostředků EPR systémů (formou grantů, kampaní, pilotních projektů). Také dává obcím ekonomické pobídky: čím lépe třídí, tím méně platí za směsný odpad.

EPR je postavený na principu „znečišťovatel platí“ – náklady se přesunou z obce na výrobce. Obce tak ušetří zejména na svozu, likvidaci a skládkování objemného odpadu, které dnes tvoří jednu z největších položek v obecních rozpočtech na odpady. Pokud systém nebude pokrývat vše, bude potenciálně   možné vyjednat kompenzační mechanismy.

Kolektivní systémy mají fungovat jako služba obcím – administrativu nesou hlavně výrobci. Pro obce to může být jednodušší než současné vykazování, protože část povinností přejde na systém výrobců. Navíc digitalizace evidence sníží byrokratickou zátěž.

EPR má fungovat jako partnerství, nikoliv náhrada obecního systému. Obce budou mít stále klíčovou roli při sběru, informování občanů a správě sběrných míst. EPR přenese finanční a technologickou podporu, nikoliv rozhodovací pravomoci.

EPR má fungovat tak, že občan nebude muset řešit, „co kam patří“. V praxi půjde vše přes sběrný dvůr nebo kontejner jako dnes – jen se změní, že část toku převezme a financuje výrobce. Naopak obci odpadne povinnost řešit vše sama.

EPR je regulovaný státem a musí mít transparentní reporting. Obce mají být partnery, nikoli „outsidery“. Můžou získat přístup k datům o tokách a financích, což dnes u odpadu často chybí. Transparentnost je jedna z podmínek pro fungování systému.

Ano, výrobci část nákladů přenesou do cen, ale jde o haléře až jednotky korun na kus nábytku. Naopak občané ušetří prostřednictvím nižších obecních poplatků za odpady. Z dlouhodobého hlediska EPR šetří i životní prostředí, což je pro občany přínosné.

Reuse je nejefektivnější způsob, jak snížit náklady i environmentální dopad. Každý kus nábytku, který jde do reuse,

• Obce, které budou mít funkční reuse toky, budou mít výhodu při vyjednávání s kolektivními systémy a získají lepší podporu.
• ušetří obci poplatky za likvidaci,
• splní cíle odpadového hospodářství,
• a přinese sociální užitek (využití pro občany v nouzi, školy, neziskovky). 

Celkem obce získaly v roce 2024 v průměru 1 052 Kč na obyvatele, z toho příjmy z poplatků od obyvatel činily 749 Kč/ob. a příjmy ze Systému EKO-KOM 240 Kč/ob. Celková výše příjmů je ve většině případů nižší než výše nákladů, obce tedy doplácejí na odpadové hospodářství ze svých rozpočtů. Průměrně takto musí obce ve svém rozpočtu najít z jiných zdrojů 37 % finančních prostředků určených k realizaci odpadového hospodářství.“ (zdroj Eko Kom).

Český statistický úřad zpracoval v roce 2022 přehlednou infografiku, jak je to v Česku s komunálním odpadem. Vyplývá s ní mimo jiné, že obyvatel/ka Česka vyprodukuje cca 500 kg odpadu ročně.

Produkce objemného odpadu v České republice v posledních pěti letech stoupala až do roku 2021 a poté mírně poklesla. V roce 2022 bylo vyprodukováno 635 tisíc tun objemného odpadu[2], zatímco v roce 2018 to bylo kolem 613 tis. tun a maxima bylo dosaženo v roce 2021 s objemem 713–714 tis. tun[4][5]. Celkově tak produkce objemného odpadu vzrostla za poslední dekádu o zhruba 25 % (pro srovnání: v roce 2010 činila produkce asi 518 tis. tun[2]). Jediná období poklesu produkce nastala mezi lety 2010–2014 a následně mezi 2021–2022[2].

Regionální i lokální data odrážejí obdobný trend růstu. Například v Praze stouplo množství objemného odpadu zhruba ze 74,6 tis. tun v roce 2017 na 90,1 tis. tun v roce 2021 – přepočteno na obyvatele to představuje nárůst z 58 kg na 71 kg na osobu ročně[6]. Objemný odpad tak patří k nejrychleji rostoucím složkám komunálního odpadu v městském prostředí. Rostoucí produkce se připisuje například větší obměně vybavení domácností a spotřebního zboží (nábytek, koberce apod.), ale také zlepšujícím se možnostem odkládání objemných věcí na sběrná místa.

Následující tabulka shrnuje dostupné údaje o produkci objemného komunálního odpadu v ČR a jeho způsobech nakládání v letech 2018–2022. Uvedeno je celkové množství vyprodukovaného objemného odpadu a orientační množství (a podíl) jednotlivých forem jeho využití či odstranění za daný rok[23][24]:

Zdroj: ISOH/MŽP – Plán odpadového hospodářství ČR 2025–2035[25][5].